> Historie > Obec Štípa

Poutní chrám Narození P. Marie.

Obec Štípa

Krátce z historie obce a jejího okolí

Obec Štípa leží v nadmořské výšce 270 m v jihozápadní části Hostýnských vrchů 7 km severovýchodně od Zlína. Podle posledního sčítání obyvatel z 1. 3. 2001 je v obci 500 domů a žije zde 1676 obyvatel, mezi nimi je jedenáct cizinců. K náboženskému vyznání se přihlásilo 944 obyvatel, z nichž se 832 hlásí k římskokatolické církvi.

První písemná zmínka o obci a zároveň také o farnosti (patří k nejstarším v našem regionu) je z roku 1391 v souvislosti s obdarováním štípského kostela Ješkem ze Šternberka. Název obce Štípa je odvozen ze slovesa ščíp-a-ti. Proto se také v literatuře v 16. století setkáváme se Ščípou, teprve po obrozenecké době se ustálil název Štípa (1881).

Obec tvoří dvě části: horní (od křižovatky ve středu obce - směrem k Velíkové) a dolní konec, kterému se říká prostě "u kostela" a patří k němu také Výpusta. V roce 2000 bylo ve Štípě provedeno nové značení ulic. Kromě Mariánského náměstí (u kostela) je to dalších 34 ulic, z nichž mnohé mají historický původ, jako např. Kostelecká, Lukovská, Panská cesta, Pod větřákem, Ve žlebech, Velíkovská, Zámecká. Obcí protéká potok nesoucí jméno obce - Štípský potok.

Pro porovnání: V sousedním Kostelci je 491 domů, žije tam 1572 obyvatel. K náboženskému vyznání se přihlásilo 859 obyvatel, z nichž je 779 katolíků.

Historický vývoj Štípy je těsně spjat s blízkým hradem Lukovem, z kterého dnes zůstaly jen zříceniny, a celým lukovským panstvím, jehož součástí byla Štípa až do roku 1849. Štípa hrála velkou roli jak z hlediska církevního, protože právě kostel ve Štípě sloužil jako významné poutní místo a přilehlý hřbitov k pohřbívání nejen místních obyvatel, ale také i majitelů lukovského hradu.

Počátky středověkého hradu Lukova jsou zahaleny tajemstvím minulých věků. Asi se už nedozvíme, na čí popud byla zahájena stavba, ale jisté je, že jeho vznik je spojen se zájmy zeměpána - krále. Lukov se stal nedílnou součástí pevné sítě hradů, které tvořily ochranu východní hranice Českého království.

První, byť jen nepřímá zmínka o existenci hradu pochází z roku 1235, kdy na listině královny Konstancie vystupuje jako svědek "Lambertus plebanus de Lukov", tedy kněz (plebán) Lambert, který zřejmě působil v sakrální stavbě přímo na hradě. O tom, že tu taková stavba existovala, svědčí architektonické fragmenty zdobené diamantovým motivem a drápkem, pocházející z bohatě zdobeného portálu.

Postupně se majiteli lukovského hradu stávali Štenberkové, Kunštátové, Nekešové z Landeka, Prusinovští z Víckova, Valdštejnové, Minkvicové z Minkvicburku, Rottalové a nakonec Seilernové-Aspang.

Důležitým mezníkem ve vývoji Štípy bylo vybudování letního sídla rodu Seilernů nedaleko Lukova - na mírném návrší nad vesnicí Štípou v místě zvaném Lešná, jejíž název nese jméno tehdejší osady, která později zanikla. Seilernové byli posledním rodem, který vlastnil lukovské panství. Jan Bedřich hrabě ze Seilern-Aspang, který byl vysokým dvorním úředníkem, je koupil za 200 tisíc zlatých v roce 1724 od zadluženého hraběte Jana Josefa z Rottala.

Z knihy J. Pala, Štípa - Mariánské poutní místo

© 2006–2015 Římskokatolická farnost Štípa 
správce stránek: Tomáš Bobál