> Společenství > Terciáři > 16. května 2009

Setkání - 16. května 2009

Setkání terciářů dne 16. května 2009 Svátek sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka, hlavního patrona Čech Tohoto významného světce našeho národa nám otec Melichar v homílii přiblížil poukázáním hlavně na jeho výrazné a ke svatosti vedoucí povahové vlastnosti. Často u světců hledáme něco výjimečného, ale sv. Jan nic mimořádného nevykonal, byl pouze člověkem v pravém slova smyslu „na svém místě.“ Přesto, že zastával důležité místo v církvi (koncem 14. stol. generální vikář arcibiskupa Jana z Jenštejna), vynikal pokorou a skromností, věrně vždy hájil učení církve. Snad proto, že dokázal být věrný v malých věcech, obstál i ve velkých zkouškách. Nepropůjčil se zradě a tím dokázal svou věrnost kněžství, věrnost Bohu.

Kolikrát se my v životě přikloníme k opatrné volbě, dovolíme nebezpečné kompromisy jen proto, že se bojíme otevřených střetů. Sv. Jan dokázal, že s Bohem nemůžeme smlouvat, uhýbat před danými pravdami. Nevolil pohodlné cesty, v konfliktu nebyl ochoten zřeknout se pravdy. Nebál se, protože na jeho straně byl Bůh. Raději přijal smrt, než by ustoupil ze svých zásad. Pokud máme touhu po velkých věcech, je nám Jan vzorem. V roce 1721 byla tato čistota duše „odměněna“ prohlášením za blahoslaveného a o 8 let později byl prohlášen za svatého. V jeho utrpení bude stále zářit ryzí srdce, srdce Kristovo.

Protože květen je mariánský měsíc, volil tentokrát o. Melichar přednášku na téma „Maria – Zrcadlo církve.“ Opíral se o myšlenky stejnojmenné knihy P. Raniera Cantalamessy, papežského kazatele, známého svými Velkopátečními rozjímáními v bazilice svatého Petra.

O Marii se mluví v Písmu pouze 3x :

  • vtělení Slova, události narození
  • Kalvárie, Ježíš jí svěřuje církev zastoupenou pouze Janem
  • události ve večeřadle, „nic nedělejte, pokud nepřijmete Ducha Svatého“

Marie, která je naplněna už při Ježíšově početí Duchem, se s nimi modlí. Apoštolové z celého putování s Ježíšem zatím nepochopili skoro vůbec nic Ona má už zkušenost, proto uvádí „své kmotřence“ do života církve. To ona je vede, ona je připraví na přijetí Ducha svatého. To Marie stojí u zrodu církve, je spoluzakladatelkou církve. Až po Letnicích, kdy apoštolové neohroženi v síle Ducha kážou, odstoupí ze scény. Dál však naplňuje své poslání a vyprošuje milost těm, kteří začínají evangelizovat. Co vše vyprošuje?

  • dříve, než cokoliv církev podnikne, musí být naplněna Duchem svatým
  • na příchod Ducha se můžeme připravit jedině modlitbou
  • modlitba musí být svorná a vytrvalá, jinak nastane krize

Jeden pravoslavný biskup tuto krizi popsal slovy, které se staly už slavnými: „Bez Ducha svatého je Bůh na míle vzdálen, Kristus pouze minulostí, evangelium je jen starý dokument, církev je jen organizace, autorita je jen moc či diktatura, křesťan otrokem morálky. Avšak s Duchem svatým stojí celý vesmír ve znamení zmrtvýchvstání, vzkříšený Ježíš je přítomen, evangelium je pramenem života, církev vyzařuje světlo Trojice, autorita je osvobozující službou, liturgie je připomínkou a očekáváním, lidská aktivita božskou aktivitou.“

Na mnoha místech Písma čteme, jak je důležitá modlitba pro přijetí Ducha, zvl. v kapitolách ze Skutků: 9., 4., 8., dále v Janově evangeliu – 14.kap. a jiné. Je to vlastně vzájemně propojené. Je pravdou, že bez milosti se daleko nedostaneme, ale sama milost nestačí. To Duch nás disponuje pro modlitbu a modlitba pro přijetí Ducha.

Jaká byla modlitba Mariina s apoštoly? Předně byla jednomyslná – měli jedno srdce a jednu duši. Je to pobídka i pro nás, protože se stále více vytrácí jednota hlavně v rodinách, která by měla být základní jednotkou církve. Jen v jednotě totiž může Bůh konat. Proto se snažme uchovat společné modlitby rodiny. Modlit se jedním srdcem znamená, že se každý modlí nejen za sebe, ale zároveň i za druhé. Bůh nás přece volá jako společenství ne každého jako „sólo jednotlivce.“ Dále to byla modlitba vytrvalá, v řečtině toho slovo znamená houževnatá. Můžeme stavět na Řím 12,12, Kol 4,2, Ef 6,18. Vzpomeňme na neodbytnou vdovu, Kananejskou ženu a různá jiná uzdravení, která dosvědčují, jak je důležitá víra a vytrvalost modlitby. Samozřejmě, že ani ďábel nespí, zvláště tam, kde jde o Boží dílo. Snaží se přes neúspěch zavést člověka k rezignaci. Nevzdávejme se však. Ďábel nemá nikdy poslední slovo, můžeme citovat z promluvy J.Pavla II. po tragédii 11. září 2001. Bohužel, my často chceme po Duchu sv., aby plnil naše přání, aby vykonal to, co máme ve svých touhách. Zapomínáme, že jenom Bůh ví, co je pro nás to nejlepší. Proto jsou mnohdy naše cesty tak nepochopitelné. Pokud však složíme veškerou důvěru ve svého Boha, v Jeho Ducha a budeme mu trpělivě naslouchat, můžeme mít jistotu o správném směru naší cesty vedoucí ke spáse. Neznásilňujme Boha!!! Vzpomeňme na apoštola Pavla, který opakovaně prosil Boha, aby mu odňal jeho „osten“. Bůh nesplnil jeho přání, ale dal mu svou milost a s ní se pak mohl Pavel stát tak velkým evangelizátorem.

Prosme o pokoru a hlubokou důvěru!

Příští setkání bude 19. září 2009, začínáme mší svatou v 16. hodin.

AP

© 2006–2015 Římskokatolická farnost Štípa 
správce stránek: Tomáš Bobál