> Společenství > Terciáři > 17. leden 2009

Setkání - 17. leden 2009

V sobotu 17. ledna vzpomněla církev „otce mnichů“ svatého Antonína. Jak otec Melichar v homílii při mši svaté připomněl, po smrti rodičů rozdal veškerý svůj majetek a na několik desetiletí se uchýlil na poušť. V samotě a modlitbách, naprostou odevzdaností do moci Ježíše Krista, se nechal proměňovat a očišťovat. Toto neustálé společenství s Bohem z něj udělalo člověka laskavého, moudrého, účastného, který vyzařoval Boží lásku natolik, že pouhá jeho existence byla duchovní službou. I dnes nás oslovují jeho výroky, ukazují cestu, jak dosáhnout naprosté vyrovnanosti a harmonie.
V přednášce nás otec Melichar uvedl do jiného, velmi důležitého a podstatného tématu – Křesťanské naděje. Úvodní modlitba přispěla ke ztišení a otevření našeho nitra pro hluboké myšlenky. Těžko se dá vyjádřit rozměr, který vstoupil do jeho slov. Mluvil o pravé naději křesťana jako ten, který si na ni „sáhl,“ který ji bytostně prožil. Dlouhé dny stál u lůžka svého umírajícího bratra a vedl ho do Ježíšovy a Mariiny náruče. Hovořil otevřeně o lidské křehkosti, kterou každý z nás při smrti blízkých zakouší.

Co se rozumí křesťanskou nadějí?

Žijeme zde na Zemi, každý máme spousty starostí a problémů a snadno zapomínáme na to nejdůležitější – na spásu svou i druhých. Známe Ježíše, setkáváme se s Jeho slovy, ve svátostech, ale mnohdy se zdá, že je naše naděje mrtvá, není „aktivována.“ Přitom je to právě ona, kdo je jakousi pupeční šňůrou mezi námi a Bohem. Kdyby Ježíš nepřišel a nevstal z mrtvých, neexistovala by pravá naděje ( 1 Petr 1,3 ), nebyla by přijata srdcem, pouze rozumem. Kristovo vzkříšení ( Zj 1,18 ) je také moje vzkříšení, moje povstání z temnoty hrobu. To je první důvod mé naděje, jak čteme v listech ap. Pavla ( Kol 2,6 Kol 2,12 Kol 1,5 )
Jako horolezec potřebuje mít jistící lano, i my potřebujeme „lano“, které nás ochrání před pádem do „rokle věčné smrti.“ Tento svět není pro nás pevným místem, není možné se na něho fixovat. Tím je Boží láska ( Gal 2,20 ). Láska, která není závislá na našich ctnostech. Je třeba si uvědomit, že věčný život není místo, ale vztah mezi dvěma milujícími.
Elektrická lokomotiva musí napřed “zvednout pantograf“, aby se rozjela. Podobně i my potřebujeme udělat ten první pohyb ke zdroji naděje, k Bohu. Nikdo ho za nás neudělá. Je třeba k Němu pozvednout svou mysl i srdce. Teprve potom nastane mezi námi spojení, budeme žít ve vzájemném vztahu, v opětované lásce. Naděje je kotva naší duše pro záchranu života ( srov. Žid 6, 18-19 ).
Ctnost naděje je dána hlavně pro okamžiky bouří v našem životě. Smrt je bouří největší. Tam jde o všechno a to Boží nepřítel ví. Proto je třeba uchytit kotvu našeho života na pevném místě. Tím je Ježíšovo milující srdce. Je to jediné místo, z kterého se kotva nemůže vysmeknout. Nebojme se i bouří menších, protože v nich se učíme být připraveni na bouři největší. V Eucharistii je nám nabídnuto nejen srdce, ale celý Ježíš, nezapomínejme na to!
Benedikt XVI. nám ve své poslední encyklice Spe salvi – O křesťanské naději ( 2008 ) ukazuje, kde můžeme naději získat, co vše nás k ní povede (modlitba, utrpení, naše jednání, drobné denní naděje) – d o p o r u č u j e m e !

Co není křesťanská naděje?

  • není založena na našich zásluhách a skutcích, až v její síle konám skutky ( Gal 2,21 )
  • není pouhý optimismus nebo pozitivní myšlení, to v bouři života odchází, radostný člověk nemusí být naplněn pravou nadějí, ta je zakotvena v tom, co Bůh slíbil (neslíbil, že nebudeme mít zkoušky)
  • není pouhý dobrý pocit, že věci se vyvíjejí tak, jak by podle nás měly ( Flp 4, 6-7 )
  • není to únik z reality, je třeba upnout mysl na věčnost
  • není individualistická, tzn. že mě zajímá i spása druhých ( 2 Kor 5,14 )
  • není to způsob bytí „přískokem vpřed“ od jedné malé naděje k druhé ( Dan 3,17-18, Hab 3, 17-18)

Promyslit:

Co mi nejčastěji bere naději, co mě vede k malomyslnosti?

Dlouhodobý úkol:

Najít si v Písmu záchytný bod pro „mou“ křesťanskou naději

Jako světec této soboty, vezměme i my do boje proti nepříteli a všemu, co nám bere naději, Boží slovo. Je to velmi účinná zbraň.

Poznámky:

  • příští oblastní setkání, které se původně mělo uskutečnit koncem března, se přesouvá až na sobotu 18. dubna 2009. Zahájení mší svatou v 16. hod.
  • pokud někdo nebyl přítomen a neobdržel plán exercicií na letošní rok, je možné požádat o ně otce Melichara na majlovou adresu: melichar@karmel
  • místní setkání bude ve čtvrtek 26. února 2009, opět u pí Panákové

AP

© 2006–2015 Římskokatolická farnost Štípa 
správce stránek: Tomáš Bobál