> Společenství > Terciáři > 18. dubna 2009

Setkání - 18. dubna 2009

Setkání terciářů dne 18. dubna 2009 Po úvodní modlitbě začal o. Melichar povídání o velmi důležité otázce našeho života „Kdo jsem?“ Čerpal a velmi poutavě rozvíjel myšlenky již zesnulého vůdčího představitele evropského katolického myšlení 20. stol. Romano Guardiniho. Jeho mimořádný dar hovořit i o složitých teologických i filosofických otázkách srozumitelným způsobem, přednesený našim duchovním otcem, nás velmi zaujal. Druhou část věnoval obsahu přednášky P. Ivana Hrůši OCarm., který v současné době přednáší na katolické univerzitě v Římě. Věříme, že předložené myšlenky zaujmou mnohé čtenáře.

Každý z nás by si měl klást často základní otázku ohledně našeho bytí, naší existence. Pokud ji totiž nemáme zodpovězenu, mohou se ostatní věci v našem životě hroutit. To, z čeho vychází naše bytí je základem celého našeho života. Na čem svůj život postavím, takový bude.

V prvé řadě je nutné přijmout to, že každý z nás byl sám sobě darován. Proto je důležité takto svůj život bezvýhradně přijmout, i s těmi různými omezeními. Už v okamžiku početí nestojí naše rozhodnutí, nikdo se nás neptal, zda chci být žena nebo muž, zda se chci narodit právě těmto rodičům, mít takovou barvu pleti apod. Tento plán s mým životem však nebyl nahodilý, bylo to výsledkem promyšleného rozhodnutí, bez chaosu, byl to plán Boží. To On řekl „Ano“ k mému početí. Nedal souhlas k člověku „obecnému“, ale konkrétnímu, v určité době, na určitém místě, s určitými schopnostmi. Ten, kdo rozhodoval, viděl svým pohledem originál, projekt, který je potřebný i ke stavbě domu. Proto je nutné, abychom se Jeho rozhodnutím nevyhýbali, neutíkali od našeho „já“, a nesnažili se ho předělávat. Tím utíkáme sami od sebe a nežijeme svůj vlastní život, jak nám ho určil Bůh. Samozřejmě, s přijetím sebe sama se stávám i křehčí, snadno zranitelný a přichází i hřích. I tuto slabost jsme nuceni přijat, jako apoštol Pavel, který 3x volal k Bohu, ale On mu jeho „osten“ přesto ponechal. Možná právě proto, že „když jsme slabí, tehdy jsme silní“ (srov. 2.Kor 12, 7 – 10). Postavme se k našim omezením v pravdě, ne ve vzteku, ve výčitkách. Jinak si připravujeme stresy a deprese, vedoucí mnohdy až k sebevraždě. Právě proto, že jsme si své bytí nedali, nemáme právo si ho vzít, můžeme ho pouze s pokorou přijat. Byli jsme přece obdarováni Bohem, Pánem veškerého bytí.

Není vždy jednoduché přijmout všechna naše omezení, různé nemoci, nepochopitelná utrpení a říci za každých okolností svému životu „ano“, přijmout Boží danost. Velmi poutavě hovoří o této otázce rakouský psychiatr Viktor Emanuel Frankl. Je člověku velmi prospěšné přečíst si jeho knihu „A přesto říci životu ano“, která se stala vyhledávaným bestsellerem.

Pro někoho je bytí těžkou askezí. Máme tendenci neustále se s někým srovnávat, vidět spíše u druhého to lepší, než ve skutečnosti třeba je. Odstupme od těchto neužitečných postojů, zaměřme se na své dary a ty postupně rozvíjejme. Vědomě se snažme přijmout, že je podstatné to „jsem“ a ne to jaký jsem. Neptejme se „proč“ na své různé determinace, které stejně nejdou většinou změnit. Právě ryzost tohoto přijetí je základem mé existence. Pokud sebe nepřijmu a snažím se stále vyrovnat druhým, nemůžu se ani uzdravit – na duchu a mnohdy i na těle. Odpověď na všechny mé otázky může dát pouze Ten, kdo rozhodl o mém bytí, Pán mého života.

S tímto přijetím souvisí i má víra. Není slabostí, když upřímně řeknu: „Pane, nerozumím tomu, ale přijímám.“ Na tomto základním rozhodnutí už může Bůh „stavět“ a skrze mě konat. On je přece Pánem nad celým světem, nad svým královstvím, On je dárcem milostí. Jen On mi může dát tu nejlepší odpověď na všechna má proč a pak se mohu stát naprosto vnitřně svobodným. Podobně jako Job „vylejme své srdce před Bohem.“

Mnoho lidí trpí různými strachy bez příčiny, cítí nejistotu, úzkost. Často je to právě důsledek vzpoury proti Božímu plánu se mnou, kdy jsme si chtěli být sami sobě „pravzorem.“ S prvotním hříchem přichází pýcha, to je ďáblovo dílo. Ztrácíme spojení se svým původem, narušuje se kontinuita s našim Stvořitelem, pohrdáme světem, lidmi a nakonec i samotným Bohem. Jsme bohem sami sobě!!!. Bohužel, všichni jsme tím nějak zasaženi, proto musíme přijmout postoj kajícnosti, nastoupit cestu pokání.

Do posledního dechu dáváme svému životu určitý charakter – vzpomeňme lotra na kříži. Bohužel, často míváme sklon být jako ti farizejové. Plníme do puntíku všechna přikázání, navenek jsme naprosto bezúhonní, ale skutečnou závislost na Bohu nemáme, svůj život si řídíme sami, po Boží vůli se už vůbec neptáme. Bůh nedokázal zatratit člověka nadobro, ale posílal jim často své proroky, své vyvolené, aby nás mohl uzdravit. Hledal cesty, jak se dotknout člověka, aby „procitl.“ Ti pak promlouvali k lidem a mají nám co říci i dnes, po mnoha tisíciletích ( Abrahám, Mojžíš, Eliáš, Izaiáš…). Naplňme Božím slovem svou mysl, srdce, spolehněme se ve všem na Něj. Nedovolme „usednout prachu“ na naši Bibli. To je ta pravá víra! Ta může být podmínkou k uzdravení, taková víra vysvobozuje ze smrti.

Jsme lidé Nového zákona. Ježíš nás osvobodil od všech těch nařízení, která zotročovala starozákonní lid a přivádí nás do svobody dětí Božích, dětí milovaných, nadějných, radostných. Chce to jen jediné – odevzdat se plně do rukou Ježíšových, přestat zachraňovat sám sebe, ale naprosto důvěřovat Jeho lásce. Vždyť pro ni dal i svůj život.

Příští setkání bude ve Štípě 6. května 2009 v 16. hod.
V Kostelním Vydří se celostátní setkání terciářů koná 20. června 2009. Začátek v 10. hod. mší svatou, po ní přednáška, oběd, druhá přednáška, adorace a svátostné požehnání.

AP

© 2006–2015 Římskokatolická farnost Štípa 
správce stránek: Tomáš Bobál